Kam?

Julius Alois Koráb

Kam?
Kol oken mých tou pozdní nocí tmavou z ulice pusté větru pláč se chvěl, já nad knihou jsem ještě v dumách bděl, rej vidin divoce mou vířil hlavou. Duch jako vínem zvolna opíjel se melodií skolébán, tak lkavou, s ní v prsa má, kde vášní spor plá vřavou, tón beznaděje teskné náhle sjel... Jak blesk, ó muka! Zachvátil mě divě, spár v hruď mi zaťal, duši spoutav lstivě, snů květy spálil, otrávil můj dech!... A sklamání já cítil trpké z žití, zoufalý výkřik selhal na mých rtech: „Kam?“ – V prázdno hluché osud náš se řítí!... 36