Melodie intimní.

Julius Alois Koráb

Melodie intimní.
Marie, Tobě posvěcena chvíle tato zbožné mé dumy v srdci melodii budí mi známou – na Tebe myslím a zpívám. Dávno to, spolu kráčeli jsme tiše, soumrak padal v snů tlumy, západem dálné hořely lesy, mlhy s hor táhly k nivám. – Tajemná píseň Spříznění tehdy hrudi nám zvlnila, jemně nebes hlubokým modrem rozváta v obzory bezmezné, skvoucí – Cosi nám dušemi vanulo slavné, němé jak Hossanah země, chorály mlčících smutků mystických, srdce v nichž ustává tlouci..tlouci... Oba my sdíleli zádumčivý nápěv touhy jakési neslyšné, oba my cítili perutný dech Bolu: chvílí tou byli jsme svoji, Marie, v předtuše budoucna vroucí, letmé, plaché a bezdyšné – – Nyní ji chápu, po mnoha létech, sklamáním hojných a boji!... Vrací se ke mně, ta útěšná, vlahá píseň – v Tvé lásky vzkříšení vonné, ze smavých zahrad čarného snění, jehož mír z Tehdy nás snoubí..snoubí... duše má k Tobě se vine a jásá, v illusí hvězdných kaskadách tone – Chápeš a žehnáš jí se mnou, ó drahá? Cítíš ji ňader vlát hloubí?..hloubí?... Mlčky my spolu kráčeli, šťastni – dávno to – jedním prodchnuti citem, západem dálné hořely lesy, mlhy s hor táhly k nivám – Dávno to, dávno!..dávno!... Píseň své touhy, starých snů opojen ritem, v chvíli této, posvěcené Tobě, Marie, lkám a Ti zpívám! – – 83