Má láska.

Julius Alois Koráb

Má láska.
Pomněnkové oči láska moje měla, růžné úsměvy a skráně liliové, zlatých kadeří len hebký vlál jí s čela, půvab rtů měl písně, zvonící, vždy nové. Štěstí luzný krok v běl atlasových lící žhavé růměnce jí předtuchami nadech’ – dítě byla snů, tak plaché, těkající, milovala jitra, lkala při západech... O princeznách bílých pohádkově snila noříc velké zraky jarních květů ve sníh, zdrojů stříbrozvukem mluvila k ní víla nostalgické touhy z lůna samot lesních. Tichý neznámý šel Smutek haluzemi, mlčením ji ovál, zmocnil se jí skrytě: – tušila, že prchnou s dětství illusemi její květy – zhasnou, hvězdy na blankytě... A pak ona sama,sama v hrobce času setlí, oči pomněnkové uzamčeny kráse... „Kéž jen“ –jen –“ vzdychla – „přelud Poesie světlý nad mou rakví stmělou dnem pak rozlévá se!...“ 84
Básně v knize Trosky mých snů:
  1. Modlitba.
  2. Květy v duši.
  3. Chudobky písní.
  4. Modříny.
  5. Večer.
  6. Noc.
  7. Duše.
  8. Ideal.
  9. Portrait Minky.
  10. V touze.
  11. Objetí noci.
  12. Popěvek.
  13. Nad životem.
  14. Spoutaní.
  15. Krise pochyb.
  16. Útěcha.
  17. Mé přání.
  18. Poledne v lese.
  19. Deštivá noc.
  20. Nejvyšší touha.
  21. Zda k Tobě doletí...?
  22. Dvě písně vody.
  23. Osamělost.
  24. Zhasíná lampa.
  25. Píseň vichru.
  26. Kyvadlo.
  27. Nálada.
  28. Kam?
  29. Notturno o mrtvém kraji.
  30. Bakchantka dne.
  31. Poslední píseň.
  32. Přání umělcovo.
  33. Motiv z manévrů.
  34. Pavučiny.
  35. Dívčí sen.
  36. Jeptiška.
  37. Spása chudých.
  38. Rybářka.
  39. Ty měkké melodie...
  40. Echo z hlubin.
  41. Vánek.
  42. Komnaty nádherné...
  43. Melodie intimní.
  44. Má láska.
  45. Jitřní zpěv na 1. máje.
  46. Procitnutí.
  47. Dojem ulice.
  48. Setmění.
  49. Když uhodí mráz...
  50. Přelud.
  51. V dnech zbožné extase...
  52. My budem šťastni...
  53. Opouštím mládí.