Spoutaní.

Julius Alois Koráb

Spoutaní.
Nikdy, nikdy! zní to krutě v tužeb lidských marné trudy, jako na rakev když dutě dopadají těžké hrudy... Světem vzdech a beznaděje Nikdy, nikdy! trpce kvílí, ňadry hrůzná bouře chvěje, duší bol – až někdy zšílí! Pustou nocí v temnot bludu lidé bez cíle dál kráčí, – NidkyNikdy, nikdy! lká pln trudu Osud jich a oni pláčí... Svobody zříš úsvit pláti? Neuvykej tomu štěstí – vězně nový bol tě schvátí: Nikdy! pouta pozachřestí... 16