My budem šťastni...

Julius Alois Koráb

My budem šťastni...
Vše zhojí doba, jako nad závějí dech mrazný větru půjdou řady let, kde usne touha s chmurnou beznadějí a nebude již srdcem vřít a hřmět... My zapomenem všeho, co nás trýzní, až otupíme všedností svých dnů – vzdech mrtvé vzpomínky jen v prázdno vyzní, stín matné vise přejde šedí snů. Co svato je nám palčivou teď mukou, mha lhostejnosti bílá udusí rouhavou času písní bezezvukou, již mrtví (šťastni!) slyšet nemusí... My budem šťastni, bez vjemů a snění a bez víry, že líp nám mohlo být, my budem mrtvi pro žal utrpení, my budem v duších hrobů míti klid. Ó nepodceňuj rány, přítomností jež cit náš dusí, nářky ztupují! Tak ti, kdož vrahy ve svém domě hostí, za krvavou smrt – klid si kupují... 92