Chudobky písní.

Julius Alois Koráb

Chudobky písní.
Na té mezi chudé, jíž jest moje žití, bohudík – též kvítí časem vyrůstá! Kam jen hlédnu, všude chudobky se tísní, když je líbám, písní přejdou na ústa. Po bouřích a vřavě, po strastech a boji, když zas v duši moji vstoupí míru sen – vášnivě a žhavě ret můj k nim se kloní a již zpěvem zvoní touhou rozechvěn. 4 Zvou mě k sobě, k sobě na výsluní snivém! Pohnut krás jich divem, slzy ve zraku, v sladkých vášní mdlobě – ač jsou chudé pouze – líbám je tak dlouze v citů zázraku!..zázraku!... Ač jsou jenom chudé, chudé, jak mé žití – bohudík, to kvítí pro mě dostačí, kam jen hlédnu, všude chudičké se tísní, z něho však já písní tím jsem bohatší!..bohatší!... 5