XIII.
Paní Antonii Čelakovské,
rozené Reiss-ové.
1845.
Odcházíš nám přítelkyně drahá
Z lůna milované rodiny,
Bolest ve srdci se našem zmáhá,
Že opouštíš meze otčiny.
Leč tu bolest mírní krásná víra
Že ode svých ke svým přistaneš,
A že bratrům slovanského míra
V celém světě milou zůstaneš.
A že vždy a všudy láska Tobě
Dobrých srdcí bude za podíl,
Jen když věrna setrváš Ty sobě
V proudu blažených i smutných chvil,
A když jako nyní v naší vlasti
Tak i v každé dálné končině
Budeš zapuzovat svárů strasti
Naší lásky smiřitelkyně.
43