XIX.
Na Musy.
1829.
Vás děvy Parnaské, spanilé vás Zevsoplozenky!
Má lyra ať vzývá, zvučněji nastruněná,
Zvučněji nastruněná, aby slušně provázela píseň
Ve hlubinách mého srdce juného zňatou.
Vzhlédněte na mne okem vlídným, o vy sestry milostné,
Ježto život blažený v spolku milém vedete.
Jestliže na vrcholu svěceném Helikona bydlíte
Neb vás Castalie stříbro baví pramene?
Neb snad poškvrněná netěší vás barbarem Hellas?
Kdežkoli obcujete, slyšte mne sestry milé!
Slyšte mne sestry milé, a na oltář již kladu oběť
Prosby mojí vroucí, přijměte laskavě ji.
Dejte rozum zdárný duši mé, o vy božstva věhlasná,
A k tomu, což třeba jest, srdce mi dejte dobré
Srdce mi dejte dobré, vší cnosti a krásy milovné,
By chtělo rádo slyšat, moudře rozum co velí.
54
Rozžžete útroby mé láskou ku pravdě nebeské,
Bych vždy zdárněj moh’ znáti plozenku boží.
Pravda jenom jest krásná, ta jen veliké snahy hodna,
Věřte Heraklesové hodna že odvahy jest.
O kýž jest mi nebešťanku spanilou tu popřáno
Vždy znáť více a víc! Však si jenom to přeji,
Co zrak můj dovede přeslabounký snésti, rozum co
Chápati může. Jinak byl bych otrok dvořecí
Zpupnosti mně nepovědomé. Vždyť Pravdy nežádám
V kráse uzříti plné, jakž bych ušel pokutě,
Jenž smělce stíhá v svatyních se k Pravdě deroucí?
Blesky její zahladí červa drzího zraky.
Tak jako vládce Peron má Pravda i blesky smrtící;
Podnapilý pýchou vždy Phaetone se chraň
Žádati co zkázou ti hrozí! Já však ve tichosti
Jen se její září vždy chci podál blažiti.
Nesnažím se, abych skoumáním přírody seznal
Zákony, v předmětu svém oukoly mám jinaké.
Nesmírných sluncí běhy vyměřiti s Koprníkem,
Má to není žádost. Srdce jiný zvolilo
Oučel, a prosbu volí si jinou. O slyšte ji Musy!
Však nejdřív mne uslyš Klio a Melpomene!
Vám jsem posvětil v outlé již srdce mladosti,
Jenž v jinocha věku teď vám neunavně bije.
I když mou šediny přikrejí hlavu, příznivy buďte,
Nebť co stříbrovlasí kmet budu jen z cela váš.
Vždycky co jen spanilá vyučí mne dobrého a co vždy
Krásného Pravda, vše chci to obětovať
55
V chrámu vašem tu nejen se zalíbí sedmeru sester
Ostatních zpěv můj, kdyžto vy přispějete,
Mně k pomoci hle i sám nakloní velitel se Apollo,
Kdyžto popřejete věšťci novému libý
Zpěv, když žádoucí zmilené duši dáte věhlasnost,
A zvuky dáte libé posvěcené lyře mé.
Státi před oltářem chci vaším mezi věšťci poslední,
Nikdy nežádaje mou na hlavu z lauru věnec.
Tak, jak včelka jenom svému slouží medem oulu,
Jenž jí v lednu krutém skrejši a ochranu dá,
Tak sloužit budu Vám, spanilé ó Zevsoplozenky,
Tak jen Tobě budu sloužiti Vlasti drahá!
56