XIX. Na Musy.

Jan Pravoslav Koubek

XIX.
Na Musy.
1829.
Vás děvy Parnaské, spanilé vás Zevsoplozenky! Má lyra ať vzývá, zvučněji nastruněná, Zvučněji nastruněná, aby slušně provázela píseň Ve hlubinách mého srdce juného zňatou. Vzhlédněte na mne okem vlídným, o vy sestry milostné, Ježto život blažený v spolku milém vedete. Jestliže na vrcholu svěceném Helikona bydlíte Neb vás Castalie stříbro baví pramene? Neb snad poškvrněná netěší vás barbarem Hellas? Kdežkoli obcujete, slyšte mne sestry milé! Slyšte mne sestry milé, a na oltář již kladu oběť Prosby mojí vroucí, přijměte laskavě ji. Dejte rozum zdárný duši mé, o vy božstva věhlasná, A k tomu, což třeba jest, srdce mi dejte dobré Srdce mi dejte dobré, vší cnosti a krásy milovné, By chtělo rádo slyšat, moudře rozum co velí. 54 Rozžžete útroby mé láskou ku pravdě nebeské, Bych vždy zdárněj moh’ znáti plozenku boží. Pravda jenom jest krásná, ta jen veliké snahy hodna, Věřte Heraklesové hodna že odvahy jest. O kýž jest mi nebešťanku spanilou tu popřáno Vždy znáť více a víc! Však si jenom to přeji, Co zrak můj dovede přeslabounký snésti, rozum co Chápati může. Jinak byl bych otrok dvořecí Zpupnosti mně nepovědomé. Vždyť Pravdy nežádám V kráse uzříti plné, jakž bych ušel pokutě, Jenž smělce stíhá v svatyních se k Pravdě deroucí? Blesky její zahladí červa drzího zraky. Tak jako vládce Peron má Pravda i blesky smrtící; Podnapilý pýchou vždy Phaetone se chraň Žádati co zkázou ti hrozí! Já však ve tichosti Jen se její září vždy chci podál blažiti. Nesnažím se, abych skoumáním přírody seznal Zákony, v předmětu svém oukoly mám jinaké. Nesmírných sluncí běhy vyměřiti s Koprníkem, Má to není žádost. Srdce jiný zvolilo Oučel, a prosbu volí si jinou. O slyšte ji Musy! Však nejdřív mne uslyš Klio a Melpomene! Vám jsem posvětil v outlé již srdce mladosti, Jenž v jinocha věku teď vám neunavně bije. I když mou šediny přikrejí hlavu, příznivy buďte, Nebť co stříbrovlasí kmet budu jen z cela váš. Vždycky co jen spanilá vyučí mne dobrého a co vždy Krásného Pravda, vše chci to obětovať 55 V chrámu vašem tu nejen se zalíbí sedmeru sester Ostatních zpěv můj, kdyžto vy přispějete, Mně k pomoci hle i sám nakloní velitel se Apollo, Kdyžto popřejete věšťci novému libý Zpěv, když žádoucí zmilené duši dáte věhlasnost, A zvuky dáte libé posvěcené lyře mé. Státi před oltářem chci vaším mezi věšťci poslední, Nikdy nežádaje mou na hlavu z lauru věnec. Tak, jak včelka jenom svému slouží medem oulu, Jenž jí v lednu krutém skrejši a ochranu dá, Tak sloužit budu Vám, spanilé ó Zevsoplozenky, Tak jen Tobě budu sloužiti Vlasti drahá! 56
Básně v knize Sebrané spisy veršem i prózou, díl 1:
  1. I. Ozvěna Česká.
  2. I. Meč a Evangelium.
  3. II. PROROCTVÍ METHODIOVO.
  4. III. Díkučinění.
  5. IV. Prosba.
  6. III. Výjev citů
  7. I.
  8. II.
  9. V. K rozeninám
  10. VI. Výjev citů měšťanů blatenských
  11. VII. Vysoce učenému pánu Josefu Jungmannovi,
  12. VIII. Otcova smrt.
  13. IX. Na Kollara.
  14. X. Ku jmeninám
  15. XI. Poslání Jaroslavovi Kamenickému.
  16. XII. Jaroslavu Kamenickému, Jos.Jungmannovi a Jaroslavu Langerovi,
  17. XIII. Paní Antonii Čelakovské, rozené Reiss-ové.
  18. XIV. Ušlechtilé Polce, velm. paní Vikt. J....ské ve Lvově.
  19. XV. Óda na otevření olomoucko - pražské cís. král. státní železné dráhy dne 20. srpna 1845.
  20. XVI. Blatná dne 13. září 1834.11
  21. XVII. Na Jarmila.
  22. XVIII. Na Lochotínské sady.
  23. XIX. Na Musy.
  24. XX. Náhrobní nápis.
  25. Dru. Josefu Čejkovi, příteli svému1.
  26. N. N.2
  27. Hřbitov o dušičkách.
  28. Sen.
  29. Epilog.
  30. Epilog i Apologie.
  31. Zjevení básníků.
  32. Epilog.
  33. Tryzna za duši básníkovu.1
  34. Epilog.