I.

Jan Pravoslav Koubek

I.
Desine Paule meum lacrimis urgere sepulchrum.
Jako slunce nebes báň když zlatí Jedna hvězda po druhé se tratí, Aby jiným světům svítila, K vyšším citům vesmír vábila: Tak vy jasné hvězdy naší vlasti Pádíte k pramenům rajské slasti, A ty věnce našich nadějí Kvítím umrlčím se odějí! – Mnoho blaha odňaly nám hroby, Zkvapna smutné přichvátaly doby; 20 Teď zíráme okem slzícím Za andělem smrti vraždícím. Tobě českých paní perlo skvoucí Kanou na hrob naše slzy vroucí; Tyť jsi byla strážným andělem Nad tvým strážícím nás manželem! Protož tebe Čechů slzy slaví, Proto plynou slzy manžela; Pohled zhůru ale ten Mu praví: Neplačiž! hlas lásky anděla K blažšímu ji zvolal živobytí, Kde s ní nebude již rozejití; Tam po boku Antonie3 svojí Choť tvá s tebou se též někdy spojí!