II.
PROROCTVÍ METHODIOVO.
A Pavel řekl: Věříš-li králi prorokům? Vím že věříš.
Skutk. Apošt. k. 26. v. 25–27.
Odpověděl (Bořivoji) svatý Strachota: Kdyby ty modl
nechal a pokřtil se, ty i tvoji potomní knížata a králi
byliby slavnější a dostojnější nade všecka knížata a
krále jazyka slovanského.
Staročeský Passionál aneb život
mučedlníkóv.
Když pak obřady se dokonaly,
Bořivoje líbal blahozvěst;
Jeho zraky věštčím ohněm plály,
Jazyk jeho tajnou zjevil věsť
Z oné temné, pozdních věků, dáli,
Kde se, příštích dějů, skrývá trest,
Všedním duchům nevyzpytatelná,
Zrakům proročím jen viditelná:
„Vlčím krokem lesť se Arnulfova
Do těch končin vkrádá blažených;
Za ní čeleď pádí Arpadova
Na komoních neunavených;
A ta Morava, jak sirá vdova
Na hrobě svých synů skácených,
Zalká na sutinách hradů dávných,
Na svalinách chrámů pravoslavných!
„Ale v lůně oddálených věků,
(Pravil Method Bohem uchvácen),
Vidím skvoucí řadu moudrých reků,
Které rozsáhlý tvůj zplodí kmen;
Oni vrahů svých se oprou zteku,
Ano vrah ten bude přemožen
Mečem z rádla slovanského skutým,
Od pravice české napřáhnutým.
6
„Na základě českém, jarou silou,
Tvůj rod obec skřísí slovanskou,
A tu posvátnou, mně věčně milou
Za svou přijme mou choť moravskou;
Obě sestry, láskou spjaté čilou,
Přízní oblažené sousedskou,
Jak dvě družné lípy v jednom sadě,
Oblaží sad Slávy na západě!
„Nastojte! – tam dále oko moje
Hrozných zjevů strašný vidí shon;
Nepřátelů nových líté roje
Králů českých otřásají tron! – –
Po této však bouři duhy dvoje
Mračný vyjasňují nebe-sklon,
Duch můj, nad tím znakem plesající,
Olívy strom vidí zrůstající.
„Vidím nový sad, jenž dál se šíří,
Dunaj, proudů král, jej prorývá;
Tiché Labe ku severu míří,
Visla bujná dál se odrývá;
V Tatrách, věrných Slávě, zlato žíří,
V Alpech stříbra kov se ukrývá;
Sad ten, z Epidauru do Dacie,
Od Labe břeh zajme Dalmacie!
„Na prostoře této rozložité,
Různí rodem, různí hovorem,
Národové v shodě pospolité
Pod orlím se spojí praporem;
I tak jako včely ostražité,
Před hrabivých trubců odporem,
Pod jednou se matkou spolu brání,
Tak zde národ národa též chrání.
7
„V oulu jedna matka vede správu;
Zde pak jeden otec, jeden pán,
Na dědičném buda opřen právu,
Od všech synů stejně milován,
Všem i stejný zisk i stejnou slávu
Dáti podílem jest odhodlán;
Ctí Ho Slovan s synem Teutonovým,
Ctí Ho Vlach i s lidem Arpadovým!
„Pod olívou onou rozsochatou,
Národy se tyto sebraly,
Obec stanovíce článkovatou,
Jednomu se vládci poddaly;
Ale národnost a víru svatou
Z mezí poddanosti vyňaly;
Nebo příroda, ta svého práva
Nikdy svévolně si nezadává.
„Rovnou ať trysk času drahou chvátá,
Ať se na bezdraží vyšine;
České národnosti pevnost svatá
Outokem dnů pozdních nezhyne.
Hleďte vlasti! – láska k vlasti zňatá
Syny Slávy k vám též přivine;
Nebudouce pak jich veliteli,
Budete svých bratří učiteli!
„S velkým potkáte se povoláním,
V říši vévodíce duchovní,
O němžto můj bratr před skonáním
U velebném věštil nadšení,
Když mne, posledním své ruky dáním,
Ku dalšímu vzýval snažení.
Já jsem dostál té své povinnosti;
Učiňte vy slovům mým též dosti.“
8