III.
Díkůčinění.
Vždycky a všudy přijímáme to se vším děkováním.
Skutk. Ap. k. 24. v. 3.
Si homines tacerent, saxa loquerentur.
Věštbu tuto kníže v srdci choval;
Na důvod pak mysli skroušené
Bořivoj chrám Týnský vybudoval,
Kde do schránky vložil svěcené
Pergamén, jenž osud prorokoval
Českomoravského plemene,
Aby pravnukové nejpozdnější
Dbali o vlasť, matku nejvěrnější.
Ale běda, v proudě pozdních časů
Synové jen vlasti zvolení
Výstražnému srozuměli hlasu,
Chápajíc té věšťby značení,
Která věstila i křest, i spásu,
I radostné Čechů zkříšení,
Jaké téměř slaví vlašťovice,
Když se probuzují na letnice.
Že pak zmlklo proroctví to psané
Pod pečetí ducha poroby,
V církvi, Bořivojem odkázané,
Nové vítají nás ozdoby:
Českým dlátem skvěle vytesané
Proroků k nám mluví podoby;
A tak kámen, řečník minulosti,
Vytýká nám oukol v budoucnosti.
9
Protož k vám se nadějný zrak vznáší,
Slovanští vy blahozvěstové!
A ty vaše sochy v církvi naší,
Fernandovy lásky darové,
Nad mnohé jsou dary Čechům dražší,
Vzájemné jsau lásky svazkové,
Kteří Slovanů rod věrný stále,
Vinou k srdci Ferdinanda krále.
Ty, na jehož hlavě posvěcené
Tolik velebných se korun skví;
Národy pak, řečmi rozdělené,
Ve Tvém spojeny jsou mocnářství;
Jehož vzácná půle ve zkušené
Věrnosti Tvých Slovenínů tkví,
Ferdinande: „Mnogaja-že lěta
Zachovej Tě Gospod všeho světa!“
Za Tvoje pak dary nových darů
Nebe štědré Tobě uděluj,
A Tvůj zděděný trůn od Césarů
Dědičnou též láskou ochraňuj;
Věrnost národů Tvých proti zmaru
Řádů občanských buď strážník Tvůj:
Bez stráže jest střežena Tvá vláda,
Důvěru když v Tobě národ skládá!
Světlo ducha, do všech vniklé stavů,
Množ se v oboru Tvých národů;
Víra čestných šířitelkou mravů
Buď, i zkázou vtipných podvodů;
Vlasť se slávě raduj vlastislavů,
Svého pamětlivých původu,
Pamětlivých původu též práva,
Které králům bůh a trůn jich dává.
10
Tvého v naší vlasti náměstníka,
Císařského štěpu ratolest,
Čechův miláčka i milovníka,
Nebe po našich rač stezkách vést,
Aby dále skutkem prostředníka
Hájil naši národnost a čest;
Povodní jak Čechův uchvácených
Hájil před jícnem vod rozjařených.
Arcipastýřovi církve naší,
Církve české, těžce zkoušené,
Která našim předkům byla dražší
Nad život a statky zděděné,
Přej bůh stále, v této době blažší,
Mysli, duchem lásky nadšené,
Která svatou upevňuje víru
Na základě svornosti a míru!
V službě svého krále, svojí vlasti
Slavně sestárlému Nestoru,
Jenžto hledí celosti i části
Na velkém svých péčí prostoru,
Přej bůh blažených dnů stálé slasti,
Pro naši i stráž i podporu,
Aby, slušným prosbám za podstatu,
Blažilo vlast jméno Kolovratů.
Budiž tedy mohutna i silna
Naší říše velká spojenost;
Jedna vůle pevná, nerozdílná,
Uvzájemni článků rozdílnost.
Toho dosáhniž pak snaha pilná,
Chránící všech částí národnost;
Neb, kdo jednomu by škodil dílu,
Všeho celku oslabil by sílu.
11