Můj andělíček.

Antonín Koukl

Můj andělíček.
Každý má své drahé potěšení – děvče boubelaté, s květem v tváři, s vlasem přebohatým – k tomu srdce vzňaté. Každý svoji drahou milostenku do nebe vynáší, i kdyby snad shaslé oko měla – třeba krásou straší. Ale mne si Amor zamiloval, zvláště podaroval – měli byste mé milenky vidět oheň v oku, tváře oval. Má milenka vždycky čtveračiva, nespatřím ji smutnu, pravý anděl – jen že místo křídel na zádech má putnu. 18