Pravé podobenství.

Antonín Koukl

Pravé podobenství.
Až k nebi hrdě vypíná se člověk a netuší, že hrozně hoden smíchu, když volá, boha nikdy nespatřiv: „Jsem bohu podoben!“ v svém pychu. Zda konečně kdy lidstva toho davy, jež pro paprsek liché, klamné slávy nůž pozvedá a smrtonosné zbraně, jež neleká se zkrvácené skráně a jako hyena se pase na oběti – zda započnou kdy přemýšleti, že každý z nich by sloužil lidstvu ku vděku, jednáním podoben jsa – aspoň člověku?! 36