Vy sladké růže na bulharských ladech,
tak medoústé v rozkvétání jarém,
ó co jste vydchly vonných slz a vzdechů,
co mladých duší pro ten bašův harém!
Což odervaly ruce zotročilé
vám stotisíců slastně puklých poupat,
by mohla otrokyně v hnusném poutě
se v jedné kapce vaší vůně koupat!
Jak vymučili lásky sen vám ze rtů,
by vonnou zpověď vssála jatá žena
a kouzlem tajným z vaší mluvy zpilá
v tu vilnou náruč klesla omámena!
Což kupčili a vyvážili zlatem
tu krůpěj vyroněnou smrtí vaší!
Když perly odalisce ona zrosí
pak slza žalu: což jest perlou dražší?
V tu krůpěj vyplakána vesna lásky
i volnost blahá, růžná rozkoš mládí;
což divu, že ta vůně moslemína
v ráj, ve hurisky zemské lokty svádí!
Té vůně dech, ta jatá duše růží,
jež vála volně k slunci nad východem,
z pout křišťálu až do červánků vnikla,
jichž vy jste dcery podobou i rodem.
A když ta zoře krvepurpurová
jak prapor vedla junáky a muže,
když vydali též oni krev i duše:
hoj, ne-li pro vás, bulharské vy růže?
Když vyletěly blesky msty a vzdoru
z tak mnohé ruky, potud hanbou spjaté,
zdaž nebylo to pro vás, růže krásné,
by též jste kvetly na svobodě zlaté?
Již ověnčete krasavici volnou,
ráj vdechněte jí v tiché s junem scházky,
již bulharským jste skráním vykoupeny,
vy sladké růže svobody a lásky!