RŮŽE BULHARSKA.

RŮŽE BULHARSKA.
Vy sladké růže na bulharských ladech, tak medoústé v rozkvétání jarém, ó co jste vydchly vonných slz a vzdechů, co mladých duší pro ten bašův harém! Což odervaly ruce zotročilé vám stotisíců slastně puklých poupat, by mohla otrokyně v hnusném poutě se v jedné kapce vaší vůně koupat! Jak vymučili lásky sen vám ze rtů, by vonnou zpověď vssála jatá žena a kouzlem tajným z vaší mluvy zpilá v tu vilnou náruč klesla omámena! [128] Což kupčili a vyvážili zlatem tu krůpěj vyroněnou smrtí vaší! Když perly odalisce ona zrosí pak slza žalu: což jest perlou dražší? V tu krůpěj vyplakána vesna lásky i volnost blahá, růžná rozkoš mládí; což divu, že ta vůně moslemína v ráj, ve hurisky zemské lokty svádí! Té vůně dech, ta jatá duše růží, jež vála volně k slunci nad východem, z pout křišťálu až do červánků vnikla, jichž vy jste dcery podobou i rodem. A když ta zoře krvepurpurová jak prapor vedla junáky a muže, když vydali též oni krev i duše: hoj, ne-li pro vás, bulharské vy růže? Když vyletěly blesky msty a vzdoru z tak mnohé ruky, potud hanbou spjaté, zdaž nebylo to pro vás, růže krásné, by též jste kvetly na svobodě zlaté? 129 Již ověnčete krasavici volnou, ráj vdechněte jí v tiché s junem scházky, již bulharským jste skráním vykoupeny, vy sladké růže svobody a lásky! 130