SVOBODĚ!
Jsi jenom orla snem, jenž větrů divé říši
a letcům křídlatým v jich nespoutané výši –
o tolik volnějším než země otroci –
svou silou vévodí a krutou svémocí?
Jsi duší pralesů, kde vlk a šakal řádí,
kde smrť se s životem rve v pustém bezevládí,
kde hyne v temnotách, co slabé zrozeno,
a vpíjí slunka zář jen obrů temeno?
Jsi sopky výronem neb vlasatice kružbou,
či tvorstva souladem a lásky lásce službou?
Jsi bouře rozmarem a blesků svévolí,
či poutem nejsladším, jež blažíc zabolí?
[74]
Tak snadno zkrocená proč prcháš z lidstva davu,
neb divá opájíš tak běsně jeho hlavu,
že sotva výkřik tvůj v noc robství zavane,
již ráno z reků tvých jsou tvoji katané?
A vůdce vojů tvých, jenž korouhev tvou zvedá,
hle, zmámen vítězstvím sám na tvůj stolec sedá,
tvých svatých zákonů již znaven tajemstvím,
sám otrok přeludů, chce vlásti jmenem tvým?
Kdy člověk velikán své tužby s tebou snoubí,
což mu v té rozkoši do trpaslíků zhouby?
On mocně kol a kol svou vůli rozhostí
a drtí, násilník, sta lidských volností!
A proto pidimuž tvým jmenem rovnost hlásá
a mní se velikým a soudný meč si pásá,
i marně ženou jej tví obři v kouty zpět, –
hle, střízlík zmudřelý, on podmanil si svět!
On na stráž postavil si spravedlnost slepou,
a spousty jejích ran tě k jeho slávě tepou!
On krotí, srovnává, že stejně trží vděk
i smělý zločinec i smělý pravdy rek.
75
Ó, z nízkých temnic těch kdo po tvém dechu žízní;
jak malých lidí svět jej umně stíhá trýzní!
Přes srdce zlomená a rozsápanou česť –
ó sladká svobodo! tak slavíváš svůj vjezd!
Dav křičí: Na pranýř! a zákon: K popravišti!
A přece národy tě ždají na bojišti,
přec na život a smrť rve tvého pouta kruh
i věštec, mučedník, i srdce žár i duch!
A volá po tobě přec lidstvo víc a více,
ač nikdo nezná tě a neuzřel tvé líce;
kdy, odkud zavítáš, ač nikdo netuší,
tvůj pablesk od věků všem září do duší.
Ty nejsi orla snem, tys lidstva vírou sladkou
a vzejdeš, zaplaneš i nad chudinkou chatkou, –
hoj, což tam za tebe se krve utrácí,
kde jarní bouře tvá tam v jihu burácí!
Ó, zoře, svobodo, tak těžkou žertvou vzňata,
tam pobratimcům buď tvá výsost věčně svata!
Tam křídlem sprostěným až volně zavíříš,
tam budiž domov tvůj, tam pravdy tvojí říš!
76
Tam odhaliž svou tvář, o dcero rekovnosti!
Dej slabým ochranu i volnost velikosti,
jen podlost věčně drť! Tam vztyč svou korouhev,
tam, svatá hádanko, tam, svobodo, se zjev!
77