Vlaštovce.
Zašelesti za mým oknem, zašelesti
křídélkama!
Slouchám, vlaštovičko, slouchám tvojí zvěsti,
jsem tu sama!
Vím to, vím to, srdéčko tvé čím to buší
pod křídloma,
jásám s tebou, s tvojí malou ptačí duší,
že jsme doma!
Ó jsme doma! na tom velkém, širém světě,
jak je krásný,
vždy ten malý, šedý koutek zpátky zve tě
v úkryt spásný!
Přelétla jsi širá moře, dálné země
rájům rovné;
z rájů všech tě vábí hnízdečko tvé ke mně,
jak je skrovné!
[10]
S tebou cítím, pravých, slov jen hledám skromně
k tvému pění;
krom té malé, sladké vlasti ani pro mne
světa není!
Ach ať sebe více krásy nebe věstí,
země chová:
nebylo by vesny, lásky ani štěstí
bez domova
11