Vlaštovce.

Eliška Krásnohorská

Vlaštovce.
Zašelesti za mým oknem, zašelesti křídélkama! Slouchám, vlaštovičko, slouchám tvojí zvěsti, jsem tu sama! Vím to, vím to, srdéčko tvé čím to buší pod křídloma, jásám s tebou, s tvojí malou ptačí duší, že jsme doma! Ó jsme doma! na tom velkém, širém světě, jak je krásný, vždy ten malý, šedý koutek zpátky zve tě v úkryt spásný! Přelétla jsi širá moře, dálné země rájům rovné; z rájů všech tě vábí hnízdečko tvé ke mně, jak je skrovné! [10] S tebou cítím, pravých, slov jen hledám skromně k tvému pění; krom té malé, sladké vlasti ani pro mne světa není! Ach ať sebe více krásy nebe věstí, země chová: nebylo by vesny, lásky ani štěstí bez domova 11