Mezi námi.

Eliška Krásnohorská

Mezi námi.
Což to mezi námi za stezičku z růží? kam jde nad propastí beze stop? Což to za most zlatý? Pod ním proud se uží hluboký a temný jako hrob. Což to mezi námi za hostinné sady, zvoucí sladkých plodů vnadami? Což to mezi námi za skály a hrady s věčně zamčenými branami? Což to mezi námi za červánků moře? což to za žeřavé plameny? Což to námi za rozkoš a hoře? Kam to duše naše souzeny? Mezi námi dálka i vše kouzlo její, naších citů moře hvězdnaté; mezi námi touha – touha s beznadějí, svatý bol a blaho proklaté. [44]