Mladé dívce.

Mladé dívce.
Tys ještě poupětem a v plný květ tě teprv rozvije tvůj příští máj; pak vystoupí ti před užaslý hled div pestrý, život, neznámá ti báj. A jako moře na poklidný břeh když doráží svým šumným příbojem, tak život bouřný překvapí tě v snech i s mírem srdce, s duše pokojem. Proud rychle urve tě tak závratný, že jedva v slabý člun se uchráníš, v tom vír již uvrhne tě úchvatný tu v hloubku hrozivou, tu v smělou výš. Břeh mizí daleko, a divý proud člun žene rázem na skalnatý val – jeť v troskách – hotuješ se zahynout – však hle! tu vzletíš – Bůh ti křídla dal! [47] Ó křídla silnější než bouř a vír, ó křídla poesie, jichžto vzlet nad žití příbojem dá duši mír a plný kras jí v hloubce zjeví svět! Ó poesie svatá, pravdivá, jež v srdci zdravém hluboký má zdroj, svým křídlem stříbrostkvělým přikrývá co štítem hruď,v niž míří podlá zbroj. Tím křídlem sladce zastře hlavu tvou i hlavy těch, jež k sobě přitulíš! Tak s drahými,nechť vlny dole řvou, tě spasí v tichou, ponebeskou výš. Jeť poesie výsosť myšlení, jeť v srdci plápol čistých obětí! A šťasten ten, čí vznese nadšení ves národ v křídel jejích objetí! 48