Dvě lípy.

Eliška Krásnohorská

Dvě lípy.
Pod lípou v údolí veselo bývá; hoši jak sokoli, dívky – květ růží, babičky s dědoušky, ženy a muži, celičké okolí večer tam dlívá pod lípou v hovoru, mladý svět zpívá, ba někdy, tak jako dnes, dudáček usedne kdes, zahrá – i zavíří tanec a ples. Pod lípou na vršku hřbitůvek prostý; hoši jak sokoli, dívky – květ růží, babičky s dědoušky, ženy a muži, všichni tam z okolí jsou na něm hosty, pod lípou každý má ukryté stkvosty; ba někdy, v loučení čas, zvonku tam těší je hlas, všichni že pod lípou sejdou se zas. [22]