Tužba.

Eliška Krásnohorská

Tužba.
Ó hal ji, vesno, ve svůj hedbáv něžný, tu zemi nebohou, kryj květnatým ji zlatohlavem kněžny a pláštěm bohů, jarní oblohou! Viň útlou zeleň v černé její kštice a svaž je věncovím, ó vymysli jí květů na kytice, jichž krása snům jen známa májovým. Syp na ni nebe v paprscích a v rose a v písních křídlatých! Vel, aby moře plesu rozlilo se jí do niv drahých, tebou objatýchobjatých. A lahodou svých vánků ponebeskou plň její hrudi dech; ó vesno! zdob mi, zlíbej zemi českou, ó vytoužená, zlatá vesno Čech! [18]