Dřív než dají praktikantu
Při úřade chleba kousek:
Jaké množství, a jak trpkých
Musí chuďas přestát zkoušek!
Jakého tu vyzvídání
Od učených profesorů,
Přísedících, inšpektorů,
A jak se ti páni,
Jenžto otázkami sužují,
Z nichž se každá jinák
Po rozumu kandidátů shání, –
Za novější doby jmenují!
Ano, též i švec a krejčí,
Mají-li se mistry státi,
Musejí se v šití
Přísně zkoušet dáti.
Zkrátka, kdo chce někdy něčím býti,
Musí výkaz zkoušky míti.
Jedinou snad výminkou
Této regule je ženění,
Při kterém se nežádá
Zcela žádné zkoušení.
A však, ženění
Jesti věc tak důležitá,
Žeby předevzata měla býti
Zkouška velmi svědomitá.
V čem se před ženěním zkoušet přisluší,
Okamžitě posluchačstvo uslyší.
Ženich má být předně zkoušen,
Zda-li mají uši jeho průchod ten,
By šlo všecko – jestli žena bručí –
Jedným uchem tam, a druhým ven.
Ženich má být zkoušen,
Má-li též i dosti silný sluch,
Aby od břeštění malých dětí
Dřív neb pozděj neohluch.
Ženich má být zkoušen,
Jaký as má nos,
Snese-li přec ledacos;
Neb že se to zřídka nepřihodí,
Manželka že muže za nos vodí,
Až mu oteče jak bakule, –
Není žádná fábule.
Ženich má být dále zkoušen,
Jak to s jeho očma stojí;
Dovede-li totiž,
Ať se žena jak chce strojí,
Klepny zve a častuje,
Ráděj spí, než pracuje,
O muže se nestará,
Jen když jí dost peněz dá:
Dovede-li, pravím,
Třeba by se mělo v něm
Srdce hněvem pobouřit,
Přec jen hezky trpělivě
Oko nad tím zamhouřit.
A však, –
Že i hodných žen je dosti,
Mělby ženich býti zkoušen,
Má-li také pevné kosti;
Totiž sílu dosti velikou,
Aby mohl žínku drahou
Nosit tak řka na rukou. –
Že však při nynější drahotě
Z pouhé lásky blaho nezkvěte,
Musí býti ženich zkoušen,
Zda-li má i zdravé plíce,
Aby se mu nenadále
Nad vydáním do měsíce
K zapravení výloh všech
Hrůzou nezatajil dech. –
Jenom ten, kdo takto zkoušen,
Barvu tváře nezmění,
Připuštěn buď k ženění! –
V čem se ale zkoušet musí
Drahocenná nevěsta,
Netřeba nám pro odpověď
Z podměstí jít do města.
Nevěsta se musí zkoušet
Předně, jakou pamět má;
Neboť na paměti manželčině
Hlavně, blaho spočívá.
Pro příklad jen tuto maličkost:
Kdyby pamět ženy za své vzala,
Že o vdavkách přísahala
Věrnost, lásku, poslušnost, –
Již by bylo bez milosti
Pro manžele po radosti
Na věčnost.
Hlavně poslušnost je, drazí páni,
Pro ženušky úlohou,
Kterou si, vzdor namahání,
Dlouho pamatovat nemohou. –
Nevěsta se musí zkoušet,
Jaký jazyk asi má;
Jestli ním krom mluvení
Někdy také neseká;
Neboť ženská, i ta hodnější,
– Ač to divná věc, –
Mívá jazyk ostřejší
Nežli meč. –
Nevěsta se musí zkoušet,
Má-li nad svým spaním dosti moci,
Čekat na manžele do půl noci,
Kdyby on snad, v blahu svobody,
Neměl dříve přijít z hospody. –
Nevěsta se musí zkoušet,
Je-li přítelkyně zvířat;
Nebude-li muže týrat,
Kdyby on snad někdy
Nahlédl hloub v sklenici,
A pak s sebou domů přines
Notnou opici. –
Nevěsta se musí zkoušet,
Je-li dosti silných boků,
Aby nepodlehla tíži boudy,
Vystavené ze šteifroků. –
Nevěsta se musí zkoušet, –
Zkoušet? – Inu, to se může;
Ale k vyskoumání – –
Není žádná ženská, drazí páni!