V čem by měl býti zkoušen ženich, a v čem nevěsta.

Josef Burgerstein

V čem by měl býti zkoušen ženich, a v čem
nevěsta.
Dřív než dají praktikantu Při úřade chleba kousek: Jaké množství, a jak trpkých Musí chuďas přestát zkoušek! Jakého tu vyzvídání Od učených profesorů, Přísedících, inšpektorů, A jak se ti páni, Jenžto otázkami sužují, Z nichž se každá jinák Po rozumu kandidátů shání, – Za novější doby jmenují! Ano, též i švec a krejčí, Mají-li se mistry státi, Musejí se v šití Přísně zkoušet dáti. Zkrátka, kdo chce někdy něčím býti, Musí výkaz zkoušky míti. Jedinou snad výminkou [7] Této regule je ženění, Při kterém se nežádá Zcela žádné zkoušení. A však, ženění Jesti věc tak důležitá, Žeby předevzata měla býti Zkouška velmi svědomitá. V čem se před ženěním zkoušet přisluší, Okamžitě posluchačstvo uslyší. Ženich má být předně zkoušen, Zda-li mají uši jeho průchod ten, By šlo všecko – jestli žena bručí – Jedným uchem tam, a druhým ven. Ženich má být zkoušen, Má-li též i dosti silný sluch, Aby od břeštění malých dětí Dřív neb pozděj neohluch. Ženich má být zkoušen, Jaký as má nos, Snese-li přec ledacos; Neb že se to zřídka nepřihodí, Manželka že muže za nos vodí, Až mu oteče jak bakule, – Není žádná fábule. Ženich má být dále zkoušen, Jak to s jeho očma stojí; 8 Dovede-li totiž, Ať se žena jak chce strojí, Klepny zve a častuje, Ráděj spíspí, než pracuje, O muže se nestará, Jen když jí dost peněz dá: Dovede-li, pravím, Třeba by se mělo v něm Srdce hněvem pobouřit, Přec jen hezky trpělivě Oko nad tím zamhouřit. A však, – Že i hodných žen je dosti, Mělby ženich býti zkoušen, Má-li také pevné kosti; Totiž sílu dosti velikou, Aby mohl žínku drahou Nosit tak řka na rukou. – Že však při nynější drahotě Z pouhé lásky blaho nezkvěte, Musí býti ženich zkoušen, Zda-li má i zdravé plíce, Aby se mu nenadále Nad vydáním do měsíce K zapravení výloh všech Hrůzou nezatajil dech. – 9 Jenom ten, kdo takto zkoušen, Barvu tváře nezmění, Připuštěn buď k ženění! – V čem se ale zkoušet musí Drahocenná nevěsta, Netřeba nám pro odpověď Z podměstí jít do města. Nevěsta se musí zkoušet Předně, jakou pamět má; Neboť na paměti manželčině Hlavně, blaho spočívá. Pro příklad jen tuto maličkost: Kdyby pamět ženy za své vzala, Že o vdavkách přísahala Věrnost, lásku, poslušnost, – Již by bylo bez milosti Pro manžele po radosti Na věčnost. Hlavně poslušnost je, drazí páni, Pro ženušky úlohou, Kterou si, vzdor namahání, Dlouho pamatovat nemohou. – Nevěsta se musí zkoušet, Jaký jazyk asi má; Jestli ním krom mluvení 10 Někdy také neseká; Neboť ženská, i ta hodnější, – Ač to divná věc, – Mívá jazyk ostřejší Nežli meč. – Nevěsta se musí zkoušet, Má-li nad svým spaním dosti moci, Čekat na manžele do půl noci, Kdyby on snad, v blahu svobody, Neměl dříve přijít z hospody. – Nevěsta se musí zkoušet, Je-li přítelkyně zvířat; Nebude-li muže týrat, Kdyby on snad někdy Nahlédl hloub v sklenici, A pak s sebou domů přines Notnou opici. – Nevěsta se musí zkoušet, Je-li dosti silných boků, Aby nepodlehla tíži boudy, Vystavené ze šteifroků. – Nevěsta se musí zkoušet, – Zkoušet? – Inu, to se může; Ale k vyskoumání – – Není žádná ženská, drazí páni! 11
Básně v knize Deklamovánky:
  1. V čem by měl býti zkoušen ženich, a v čem nevěsta.
  2. Český učedník ve Vídni.
  3. Bývalý kancelářský.
  4. Nový doktor Faust.
  5. Gratulace – švingulace!
  6. Něco o pravdě.