Bývalý kancelářský. Nešťastný já kancelářský,Čeho jsem se nedočkal!Já řku: „Vrchním, – tím se staneš,Třeba trochu posečkal.posečkal.“Nu a věru, já jsem si dalPo vše časy práce dosti,Přijít, jakby očaroval,Všudy pevně do milosti.Aby Kreisamt při mně stál,Držíval já pilně na lhůty;K rekrutírce však jsem vodívalTak hranaté rekruty,Že byl každinký z nich v stavu,Rozbít slonu pěstí hlavu.Abych získal lásku direktora,Hrával jsem si na kantora;Učíval jsem totiž děti jeho,– V potu tváře mučeného,S úsměchem však, jak bych rád, –Dobře číst a pěkně psát.[22]U polesných jsem se vloudilTím do přízně velice,Že jsem líp než každý adjunktDranžíroval zajíce.Důchodnímu k vůli jsem se z celaSvobodné své vůle vzdal,Ježto jsem si sestru jehoJedenáct let namlouval.Též i panu farářiHleděl jsem se milým stát,Neb jsem chodil každý svátekKe mši svaté bráči hrát.Že jsem paním ruce líbal,Tak řka na potkání,Uvěří mně jistě každýBeze všeho zaklínání.Zkrátka, já byl mezi pányOsobou vždy vítanou;Ano, jednou hrál sám hrabě –Se mnou do sta sekanou! –Já řku: „Vrchním, – tím se staneš,Třeba trochu posečkal!“Nešťastný já kanceláršký,Čeho jsem se nedočkal! –Prožluklá ty konštituce,Ty’s to pěkně vymňoukla;23Páni mají po muzice,Sedláky jsi nafoukla!Z rychtářů se stali purkmistrové,Z konšelů se stali radní páni.Co se ale stalo ze mne? –Věru, je to k popukání!Já, před nímž se jindy lidéS obnaženou hlavou klonili,Jakby právě v tuto dobuKu klekání zvonili; –Já, na jehož pokynutíVrátný žalář otvíral,Uvězniti odpůrníka,By tam strachy umíral; –Já, jenž mohl jindy velet,Kterému as koní páruSe ta velká čest má státi,Zapřaženu býti pro mne do kočáru; –Já, jenž házel o muzice,Přijda trochu do rozmaru,Za každinký sólo-tanecMuzikantům po tolaru; –Já – já jsem nyní –S naději tou čistou –V kanceláři u notáře –Bídným diurnistou!24