Bývalý kancelářský.
Nešťastný já kancelářský,
Čeho jsem se nedočkal!
Já řku: „Vrchním, – tím se staneš,
Třeba trochu posečkal.posečkal.“
Nu a věru, já jsem si dal
Po vše časy práce dosti,
Přijít, jakby očaroval,
Všudy pevně do milosti.
Aby Kreisamt při mně stál,
Držíval já pilně na lhůty;
K rekrutírce však jsem vodíval
Tak hranaté rekruty,
Že byl každinký z nich v stavu,
Rozbít slonu pěstí hlavu.
Abych získal lásku direktora,
Hrával jsem si na kantora;
Učíval jsem totiž děti jeho,
– V potu tváře mučeného,
S úsměchem však, jak bych rád, –
Dobře číst a pěkně psát.
[22]
U polesných jsem se vloudil
Tím do přízně velice,
Že jsem líp než každý adjunkt
Dranžíroval zajíce.
Důchodnímu k vůli jsem se z cela
Svobodné své vůle vzdal,
Ježto jsem si sestru jeho
Jedenáct let namlouval.
Též i panu faráři
Hleděl jsem se milým stát,
Neb jsem chodil každý svátek
Ke mši svaté bráči hrát.
Že jsem paním ruce líbal,
Tak řka na potkání,
Uvěří mně jistě každý
Beze všeho zaklínání.
Zkrátka, já byl mezi pány
Osobou vždy vítanou;
Ano, jednou hrál sám hrabě –
Se mnou do sta sekanou! –
Já řku: „Vrchním, – tím se staneš,
Třeba trochu posečkal!“
Nešťastný já kanceláršký,
Čeho jsem se nedočkal! –
Prožluklá ty konštituce,
Ty’s to pěkně vymňoukla;
23
Páni mají po muzice,
Sedláky jsi nafoukla!
Z rychtářů se stali purkmistrové,
Z konšelů se stali radní páni.
Co se ale stalo ze mne? –
Věru, je to k popukání!
Já, před nímž se jindy lidé
S obnaženou hlavou klonili,
Jakby právě v tuto dobu
Ku klekání zvonili; –
Já, na jehož pokynutí
Vrátný žalář otvíral,
Uvězniti odpůrníka,
By tam strachy umíral; –
Já, jenž mohl jindy velet,
Kterému as koní páru
Se ta velká čest má státi,
Zapřaženu býti pro mne do kočáru; –
Já, jenž házel o muzice,
Přijda trochu do rozmaru,
Za každinký sólo-tanec
Muzikantům po tolaru; –
Já – já jsem nyní –
S naději tou čistou –
V kanceláři u notáře –
Bídným diurnistou!
24