Zastaveníčko lesní.

Eliška Krásnohorská

Zastaveníčko lesní.
Hle, v ssutině hrádku se zdvihá tvář bílá v okénku; ač jen se tam luna to míhá, mním vidět dívenku. A skrytě se pod okno stinné pne doubec jako jun, zpěv tichounký z haluzí line jak z loutny chvějných strun. Pruh paprsku oknem teď skmitá jak bílé blánky jas. Jun měsíčnou blánku tu chytá a čte i líbá zas. Však pozor, vy milostné děti, ó běda, nebozí! Hle, staré již mračno sem letí, vám strašně zahrozí! [25] Tvář v okénku mizí, blesk plane, hrom tříská dveřejí – a s doubce tam pod oknem kane pláč těžkých krůpějí. 26

Kniha Letorosty (1887)
Autor Eliška Krásnohorská