S JITŘENKOU V DUŠI.
S jitřenkou v duši vstupme do svatyně,
s plamenem srdcí v lampě křišťálové!
Do včíra tměl se mocný portál stinně,
strměly příkré stupně nehostinně:
ozářen zorou však nás v kráse nové
vítá dnes chrám, jenž Budoucnost se zove.
S velebou v duši spanilou a hvězdnou
každý si přijď sem pro svůj božský podíl,
s nelhanou vírou, s vůlí nenámezdnou,
neboť zde Bůh dlí nad propadlou bezdnou,
kde z tenat lotrů, z křivd nás vysvobodil
on, živý Bůh náš, jenž se z lidství zrodil.
Toužíte duší vzňatou Boha spatřit?
Boha, jenž jest a dokázal svou jsoucnost?
Sem spějte, v jeho znamení se sbratřit,
balzámem smíru jizvy rozluk zatřít!
Tam jen jest Bůh, kde dobrých silná vroucnost
staví si hrad, neb v ní jest všemohoucnost.
Či by měl větší zázrak v důkaz božství
učinit duch, ten tajný řidič dějů,
nežli že národův a zemí množství
k lidskosti právům vznesl nad divošství?
Světlejší div-li vzplál kdy z losu rejů,
krasší-li dílo z dílen čarodějů?
56
Hle! Padly šalby, modly, chlubné zkazky,
jakým jen znásilněný rob se koří;
s obludou zvůle, měnící své masky,
posvátné prý – však hnusné rveme svazky;
lžichrámy, stolce neřesti se boří –
nový dnes Bůh i nový svět si tvoří.
V proměně věků před našimi zraky
zjevilo se to Nejvyšší, to Svaté,
dějům co rovná pochod křivolaký,
v oharky sžíhá molochy a draky,
obrací vrahů dýky jedovaté
v hruď jejich, tyranům jich spády mate.
Ó, kéž to cítí každé srdce nyní,
nadějí bušíc před budoucna branou,
národ že stojí nadšen před svatyní,
k níž toužil v strastech, pro niž zázrak činí
vznešené božstvo sudbou svrchovanou –
Svoboda slunná, svítíc zorou rannou.
S jitřenkou v duši! Dej nám, čistá vůle,
chránit své vše, zač žili jsme a mřeli,
krev svou zač prolily dvě světa půle!
Svorným jak včelám královna v jich úle,
spravedlnost ať svobodným nám velí!
Kdo zřeli její zjev, ti Boha zřeli.