ODZVONILO.
Pobrali nám zvony,
z nich si děla slili.
Komu jen as ony,
komu odzvonily?
Hlaholiti slávu
měly pro tyrany,
svobodě a právu
vyzváněti hrany.
Jazyky vám vzali,
zpěv jim umlčeli,
místo srdcí cpali
do nich k vraždě střely.
Znesvěcené zvony!
Musely jste spáchat
tisíceré skony,
míle krví zmáchat.
Místo hudby míru
hřímat války lomoz,
lásku, naděj, víru
pohřbít, Bože, pomoz!
73
Výti jako vzteklá
štvací smečka chrtí.
každý ryk dul z pekla,
v každém ortel smrti.
Pro zpupnost a panství
hlav, jež prý jsou svaty,
měly do poddanství
národy být jaty.
Ale jinam vážku
svážil soudce světa;
pohnal na porážku
otrokářstva kletá.
A těm bohům světským
s podlými jich many,
ukrutným a sketským,
těm teď zvoní hrany.
Z děl jim odzvonilo
litých zvůlí jejich. –
Bývá tak i bylo
v divných světa dějích!