ODZVONILO.

Eliška Pechová-Krásnohorská

ODZVONILO.
Pobrali nám zvony, z nich si děla slili. Komu jen as ony, komu odzvonily? Hlaholiti slávu měly pro tyrany, svobodě a právu vyzváněti hrany. Jazyky vám vzali, zpěv jim umlčeli, místo srdcí cpali do nich k vraždě střely. Znesvěcené zvony! Musely jste spáchat tisíceré skony, míle krví zmáchat. Místo hudby míru hřímat války lomoz, lásku, naděj, víru pohřbít, Bože, pomoz! 73 Výti jako vzteklá štvací smečka chrtí. každý ryk dul z pekla, v každém ortel smrti. Pro zpupnost a panství hlav, jež prý jsou svaty, měly do poddanství národy být jaty. Ale jinam vážku svážil soudce světa; pohnal na porážku otrokářstva kletá. A těm bohům světským s podlými jich many, ukrutným a sketským, těm teď zvoní hrany. Z děl jim odzvonilo litých zvůlí jejich. – Bývá tak i bylo v divných světa dějích!