JÁDRU NÁRODA.

Eliška Pechová-Krásnohorská

JÁDRU NÁRODA.
Národa být jádrem! K tomu cíli jako k slunci nad návaly mraků pokynuli, s věštím ohněm v zraku, dob svých vůdci v plodné tvůrčí chvíli. Národa být jádrem, z něhož klíčí vše, čím národ vzroste, co mu kmen k výši vzepne, ztuží na křemen; snětů, větvic korunu co vztýčí, kořen v hloubce s půdou v jedno skuje, aby ani podvratnými rýči ani vichrem, nechť se z pekla vzduje, ani lžibohy ni vzteklicemi odervat se nedal rodné zemi! Vidina tak lepá plápolem kdys dvě bohatýrské duše vzňala – Fügnerovu, Tyršovu! Vroucně česká myšlenka v nich tkala svého ztělesnění osnovu, a jak duchy jich svým zjevením, jak jich srdce spolným nadšením, tak jich ruce svorně k dílu spiala vytýčeným velkým úkolem: národu dát jádro, jež v něj sílu vprýští! Ideál ten, mythus o šťastnějším příští v skutek oživili Sokolem. Myšlenka si našla mistry svoje, skutek – junáckých pak učňů roje. Sokol, kdysi mužný sen dvou hlav, dnes – děj reků české Iliady; kdysi hlouček – nesčetný dnes dav vzrostlý v legie a v myriady! 103 Jak by celý národ stál tu ve svém květu, vlní se to moře sokolského sletu, národ ve svém jádře, v nadějném svém zjevu. Vizte juna, muže, vizte ženu, děvu! Tisíce těch rukou, jež se pozvedají, na Sokolskou čest a víru přísahají: jádro národa že ušlechtile čisté rozpučet se musí v zdar a vzrůst! Jen vizte, jak se nejen svaly k švarné práci tuží, však i vůle sílí, která srdce vzmuží, a jak svorná kázeň v bratrství se světí – ne v to tragické, jež trpně po staletí kázalo svým věrným před katy se klonit, však jež učí mrskat lotry, pryč je honit, neřesti a křivdě, násilnostem čelit, všecka chrabrá srdce v jednu hradbu stmelit, tou se od cizáctva, od padoušstva dělit, drahý národ však svou láskou svorně zcelit. Mužstvím bezeskvrným, zdravě něžným ženstvím, ryzí poctivosti svatým náboženstvím, dobrem, jež i národ malý velkým činí, vším, v čem výsost lidská, povznesme se nyní! V srdci, v duchu, v činech osvíceně mravný – tak nám vzroste národ svobodný a slavný! Každý čist jak démant ať je ve svém ňadru, pak – pěl Neruda – pak národ bude z kvádrů! Na zdar národu, v něm Sokolstvu, v něm jádru!
Básně v knize Ozvěny doby:
  1. OZVĚNA.
  2. NA HRANICI DVOU STOLETÍ.
  3. REKŮM NA JIHU.
  4. SLOVAN ĎAUR.
  5. VLAK.
  6. NAD KOLÉBKOU.
  7. VRÁNY.
  8. ZA VÁLEČNÉ VESNY.
  9. SPRAVEDLNOST.
  10. JAK TO BÝVÁ.
  11. VLASTNÍ SILOU.
  12. NAŠÍ KŘÍŽOVOU CESTOU.
  13. PROSINEC 1917.
  14. RANNÍ OTČENÁŠ.
  15. DAR VÁNOČNÍ.
  16. NĚMECKOU PRAHU.
  17. ZVUČ, MLUVO NAŠE!
  18. O BELFORTSKÉM LVU.
  19. NAD BITVAMI.
  20. V ČEM NAŠE SÍLA.
  21. SVÍ JSME.
  22. SVOBODĚ ČESKÉ.
  23. ŽIJ, SLOVANSTVO!
  24. ZA SLAVNÝCH DNŮ.
  25. PO SLAVNÝCH DNECH.
  26. NA VÝSLUNÍ SVOBODY.
  27. S JITŘENKOU V DUŠI.
  28. DNES TOMU ROK.
  29. KU PAMĚTNÍMU DNI.
  30. DRAHÉ SVOBODĚ!
  31. PŘED TVÁŘÍ SVOBODY.
  32. PO DVOU LETECH.
  33. DOŠLO NA NÁS.
  34. NOVÉMU PŘÍŠTÍ.
  35. MODLITBA Z LIDU.
  36. MENŠINÁM.
  37. STARÝ NÁČRT.
  38. ODZVONILO.
  39. BEZ ODVETY.
  40. U CESTY.
  41. DĚTEM ODCIZOVANÝM.
  42. PŘED TVÁŘÍ JANA HUSA.
  43. HLASY Z NAŠICH MENŠIN.
  44. VÁNOCE DĚJIN.
  45. ZA CHVIL VÁNOČNÍCH.
  46. JEN AŤ!
  47. NÁŠ PĚVEC A BARD.
  48. STRÁŽNÝ OHEŇ.
  49. HÁJIT SE!
  50. LEGIÍM NAŠICH HRDINŮ.
  51. TĚM, KDO BOJOVALI ZA NÁS.
  52. BENJAMÍNE NÁŠ...
  53. POZDRAV SLOVENSKU.
  54. NA MOTIV „HEJ, SLOVANÉ!“
  55. JEŠTĚ V BOJ!
  56. POZDRAV SOKOLSTVU.
  57. JÁDRU NÁRODA.
  58. MATKÁM NEZROZENÝCH.
  59. ZA ÚSVITU NOVÉ DOBY.
  60. Od jara do věčna.
  61. U Jejího hrobu.
  62. Vstříc tajům věčna.
  63. Poslání.
  64. VERŠE DŮVĚRNÉ.
  65. DO BUDOUCNA.