JAK TO BÝVÁ.

Eliška Pechová-Krásnohorská

JAK TO BÝVÁ.
Jest v oblacích černo a plamenno, a jak světa řád by byl zvrácen, i nebe se v peklo zdá změněno, hrom řádí tam rozburácen; 26 kéž božské jej zachytí rameno a třeskne jím v zlobohů plemeno! Ten soud by byl vzácen! Vždyť nenávist – krvavá příšera – zle na světě s křivdami zuří, až svědomí lidská již veškera se k bouřlivé odvetě chmuří; hněv hrozí jak bleskotná sekera, že udeří do hlavy ještěra, a řve silou tuří. Až hrom jeho, neznaje příměří, co mstitel se rozplane vzteklý a rozmach si obrovský rozměří, byť nad tisícerými pekly, i praští – ne do hlavy ještěří, však do vody, – vlny se začeří – a ryby jen lekly.