ZA CHVIL VÁNOČNÍCH.

Eliška Pechová-Krásnohorská

ZA CHVIL VÁNOČNÍCH.
Svět, prorván propasti, se trhá ve dvě půle; s dvou stran si hrozí stráže mostů zdvihacích blíž ohňů, ve zbroji. A v hůře v oblacích zní svatá zvěst: Buď pokoj lidem dobré vůle! Zvuk trouby pastýřské se mísí z tiché dálky s tou zvěstí andělů, tak sladce spanilou. Je Svatá noc, dnes celý svět je idylou a zapomíná na vřesk rozbroje i války. Jsme národ otrlý – a přece jako děti... Když Svobody den štědrý podal nám svůj dar, jejž nepříteli zrádce zaprodává v zmar: kdo čeká, že nám k spáse anděl s nebe sletí? Zdaž věříme, že světlem pravdy, smíru hymnou dráp dravčí obměkčí se v něžném pohnutí? – Zvon půlnoční se ozval ke hvězd klenutí a z oken chrámu planou záře ve tmu zimnou. Tu každou krůpěj krve, každou v hrudi cévku cit dětský, bratrsky nám vroucně proniká; ta svatá prostota, ta víra veliká zas v pokornosti klečí před jeslemi v chlévku. 83 Vždyť není těchy mimo víru v spásu lidství! Jen tou se na zemi kdys pokoj uhostí, však vydobyt a chráněn spravedlností! My věřme v ideály vírou bez pokrytství! My za chvil, kdy chce v srdcích svaté dětství k slovu, se modleme: Ty Věčný, věkům velící, spas, obdař dobrou vůli silnou pravici, ne hesly z pozlátka, však skutky z pevných kovů! Dej, aby divem Ducha Svatého jsa zrozen, stál všude pravý muž, kde muže potřebí, a národ, jenž svou krví pravdu velebí, byl jako jeden muž – a v pravdě osvobozen.