DRAHÉ SVOBODĚ!

DRAHÉ SVOBODĚ!
Čím déle mdlel náš rod v tom porobenství kletém, v tom třistaletém útlaku, tím kmitla’s jařeji k nám blesku letem ó, svobodo, ty zázraku. A čím jsi náhleji k nám luzně sklonila se jak s čarovného nadsvětí, zdaž není okamžik tím blíž, kdy zase tvůj vzdušný přízrak odletí? Ne! – Čím byl tužší boj, jímž dlouho předci naši tě dobývali pro děti, tím jsi nám vyšší, světější a dražší – až k zbožnění, až k oběti! Vždyť tekla – skoro dnes – krev bratří ve stech bojů též za tebe – krev nejmladší; ta proudem z nejhlubších se lila zdrojů, a moře smýt ji nestačí. A není útrapy v tom světě jakékoli, jíž nevznesli jsme na výkup! Tím více však nás kalné skvrny bolí, jež hyzdí hávu tvého rub. Čím víc však tajných vad, tím palčivější snaha: „Pryč se lžislávou nejistou!“ A komu, Svobodo, jsi v pravdě drahá, ať neotálí s očistou! 60 Ne aby v nahotě snad pranéřoval tebe, ty nedostižná bohyně! Nechť očistí jen každý sama sebe před prahem tvojí svatyně! A každý víru tu ať přijme nesobecky: tvrz práva žeť jen čest a mrav a svoboda žeť zákon pro nás všecky, ne volnost pro sobíků dav! Všech láskou bratrskou i prací všech a hřivnou zraj spravedlnost vespolná! Tak vzroste stát, v němž ideály živnou, i svoboda v něm nezdolná!