V ČEM NAŠE SÍLA.

V ČEM NAŠE SÍLA.
V čem naše síla? Je snad v moci hrubé, jež ničíc vítězí, svět zotročuje, tříští, pálí, rube, by vládla bez mezí? Je v sobství, jež, co v cestě, patou hubí a na vše sráží kyj, svůj zákon krví píšíc: „Nesvé ubij, jen sobě žij a tyj!“? Je v drsném pudu, mohutném však dravém, vždy hotovém se rvát a hrůzou hradit nad sousedním bravem svůj vlčí majestát? Ne, nejsme monstrem, jsme jen lidsky malí a lidštější náš cíl, než zatopit jak příval neurvalý kol každý světa díl. Ne, zločinně se nervem za svobodu, ne vraždy důrazem! Jeť naše síla jinakého rodu, jeť míru odkazem. 42 Ne! Ranou proti ráně, dělem v dělo v nás nezatouží vzdor, však pravdou proti pravdě hruď i čelo ať rozhodnou náš spor. V nás malých obrovská je síla práva, ta meč kdys ohromí; vždyť bojištěm, kam prapor její mává, je duch, je svědomí. Kde dvojí násilí se spolu hrdlí, kdo koho udáví, kde drží krve tmel, jak láva ztvrdlý.ztvrdlý, zdi tvrze bezpráví: Tam spravedlivých pravda v hluš se ztrácí či mrzačí se v lež! Však přijde chvíle, kdy se rozburácí jak mocná zvonů spěž. Den musí přijít, pravda od neřesti kdy očistí svůj štít, a musí věky vyjít z bludných scestí, by hodno bylo žít. Ne síly pěst jen, lásky dlaň též měkká a srdce holubí, duch světla na dnů nových přítok čeká a proud mu prohlubí. Več věřili jsme, skutkem dojde k cíli, náš sen se vtělí v děj; jen vytrvat, jen vytrvat k té chvíli nám, česká krvi, dej! 43