MATKÁM NEZROZENÝCH.

Eliška Pechová-Krásnohorská

MATKÁM NEZROZENÝCH.
K nim, ještě nezrozeným dědicům hvězd nových, jichžto zaslíbený vznik z tmy chaosu nám zjevil okamžik, – hvězd budoucna, jež vykouzleno krví vzdor na vzdor tyranům a biřicům, an starý Osud chmurně vraští brvy; 104 k nim, k dětem vnuků pokolení našich, k nim, k vítězného práva panicům, as těžko věřícím, jak mohl svět kdys na třaskavinách a na palaších svým zpupným panstvům trůny vystavět; a k vám, ó matky budoucího rodu, jimž odchovat jej přáno pro svobodu: k vám srdce mé i pomyšlení letí a nejsvětlejší svátek s vámi světí, když vás a příští los váš opěvám. Vy miláčkové věků, blaze vám! Vás nebude smět zvolník žádný krušit svým dupnutím, jež nám jak zákon vtíral, ni za myšlenku na krev do vás bušit, jak předků krví kat či modlář hýral! Svých synů nebudete rodit, matky, jen panovačným šelmám za kořist, jich nepoženou na ďáblovy jatky již jménem Božím pych a nenávist. Vy, plémě hrdé, znát již nebudete, jak spřežní chomout na lví hřívě hněte; vy nezvíte, jak potupa lva trápí: spiat, mrskán být a hrýzt své vlastní drápy. Vám bude volno! Pod bělostnou vlajkou v prach spadnou minulosti stvůry kleté jak troucheň větrem. Život jiný vzkvete všem sladký, bratrský a spanilý. Zvěst, že kdys vládlo světu násilí, se bude zdát jen příšernou kdys bajkou. – Až statečni pak v požehnané práci a bodří v oddechu, jak v letu ptáci, své štěstí procítíte v pravdě celé, pak vzpomeňte si v sladkém bezpečí též na ty strasti s námi odumřelé, kdy z útrap, slz a bojů, ze křečí a muk se svoboda vám zrodila, jíž kolébkou se stalo zajetí 105 a matkou obrovitá mohyla těch nesečtených, drahých obětí, jež za vás, děti budoucna, kdy padly! Smrt věků dala věkům život zmladlý. Ó vzpomínejte, že šla přes mrtvoly k vám svoboda, šla přes šílené boly, že přes dlouhé šla pouště křivd a běd, v nichž jsme se zoufalostí svíjeli a od nichž hrůzou odvrací se hled! Těch svatých vzpour, jež na zmar míjely, těch stotisíců bezejmenných hrobů a klatbou na pranýře vbitých jmen, ran umučenců, zubožených Jobů a bídy sirotkův i vzlyku žen: těch vzpomínejte v duše hlubinách, těch smutně velebných a tklivých zkazek! Nechť leží zašlé věky v ssutinách, přec víže s budoucnem je věčný svazek: ta láska k svobodě, všem svatě spolná, a touha po štěstí, všem neodolná! Vy matky nezrozených budoucích, vy učte je, jak velkým utrpením jich předků, pro svobodu planoucích, je splaceno, co jim jest chlebem denním! Ten skvost jak vy tak my ať cenit známe a svobody své vlasti nikdy nezadáme!

Básně v knize Ozvěny doby: