DAR VÁNOČNÍ.

DAR VÁNOČNÍ.
Zůstalos, ó zůstalos, nadšení! nám zářným znakem, nezhlceno záhad mrakem, v němž se líhne lidstva los! Ze tmy v bílém úsvitu vzešlos otcům v jitro prvé; nám se zvedáš z moře krve nad červánky k blankytu. Z dálky věků storoční k nám se vracíš s novým leskem, budíc věštbu v kraji českém, žes nám hvězdou vánoční! Žes nám hvězdou spasení, vůdkyní a těšitelkou, 33 nadějí a vírou velkou, nadšení, ó nadšení! Celý svět nechť hrozí nám, nechť je obr sebe větší a my hrstka v nebezpečí, spasí nás tvůj oheň sám. Všecka moc-li sevře nás, naděje-li selže každá a nám křivda, záští, vražda v prsa zahřmí, ráz co ráz – krkavec nechť se supem chvělý dech náš lačně hlídá, nechť nám trýzeň, hlad a bída posledním jsou výkupem; naše krby – led a mráz; naši snové – žal a děsy; naši dnové – vzteklí běsi; naše cesty – strž a sráz: Ty, ó hvězdné znamení, nedáš klesnout naší pouti, ty nám nedáš zahynouti, silné české nadšení! Ať náš trud je bezmezný: nadšené jen vytrvání svine věnec naší skráni trnitý, však vítězný. Za krvavých přebrodů dějinám lze kácet s výše trůny, chrámy, vojska, říše, ne však ducha národů. 34 Lze nás vraždit na těle, hlásá mocně nám však tucha: nemožno jest ubit Ducha, národ s hvězdou na čele.