PŘED TVÁŘÍ JANA HUSA.
Slavíme tě, Mistře Jene,
nad vítězné bohatýry,
velký Čechu, ducha reku,
tvůrce nových, lepších věků,
jenž jsi za svobodu víry
osvícené, očištěné
pravdu božskou, výsost lidskou
ztvrdil smrtí mučednickou.
78
Žádný světec na oltáři
neoslaven takou září,
jako ty, když tvoji kštici
sžíhal plamen na hranici!
Pravda byla berlou tobě,
jížjiž moc žádná nepřelomí,
stvořen Bohu ku podobě,
Boha poznals ve svědomí.
Nikdo nebuď ke lži louzen,
čist buď kněz i člověk světský,
pro víru však nikdo souzen,
ale klaty šalby všecky.
Jist svou pravdou, jsi se nebál
církve tehdá všemohoucí,
její hněv ať krev ti střebal,
hájils Boha pro budoucí.
Zbožňuje tě doba nová,
zraky hrdě k tobě vzpíná,
ctí tvé jméno, ctí tvá slova,
na tvůj příklad zapomíná.
Mnohý nadšenec – ó, víš-li? –
z těch, kdo mní, že slouží světlu,
pro toho, kdo jinak smýšlí,
má jen pranýř, jed či metlu.
Na odvetu protivníku,
jemuž jiná pravda svata,
brousí péro jako dýku,
změněn v morálního kata.
Jako církev neomylná
přísný soud si osobuje,
a čí mysl jinam schylna,
toho klatbou kaceřuje.
Názor, kterým sám se řídí,
v dogma světí jako papež;
běda, zví-li, po čem slídí:
stezičkou že jinou šlapeš!
Nejeden tak, nechať touží,
Jene, být ti ku povděku,
79
vášnivě a slepě slouží
modernímu středověku.
S hesly volnosti se žene
shýbat duchy pod jařmo,
a tak bere, Mistře Jene,
jméno tvoje nadarmo.
Vrať se, jak jsi byl, tak smělý,
ve své víře ustálen!..
Svými oslavovateli
budeš snad – zas upálen.