POD SSUTINOU BAIREKA.

Eliška Krásnohorská

V ráj nejkraššího údolí zří troska z hájů objetí; hrad byl to sličný v dávnověku – již není o něm pamětí; jsou pohřbeny jak poklady, jež zakopány leží tam; jsouť noční zjevy hradu slávou a jeho ději – báj i klam. Tak vážně s výše spanilé zří troska k vlasti hranicím, jak známka v staré knize věků na místě k srdci mluvícím; a nechť i známkou kvítko jest, jež vůní ještě prodchnuto, přec kdo a kdy je v knihu vložil, to dávno zapomenuto. Leč příhoda kol ssutiny tě kárá jemným úsměvem a přemáhá bol zadumání své klidné krásy výlevem. „Což zapomněl’s, ó nevděčný, či nemáš srdce k pojmutí, jak velký dar jsem tobě dala, dadouc ti zapomenutí?!“

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

668. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. V troskách. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  2. Večer. (Bohuslav Čermák)
  3. KVĚT SAMOT. (Adolf Brabec)
  4. STRÁŽ NALEZENCOVA. (Adolf Heyduk)
  5. ROMANTIKA. (Josef Svatopluk Machar)
  6. U DIVADLA V MEININGÁCH. (Adolf Bohuslav Dostal)
  7. ZAS PŘIŠLY JSTE... (Čechoslav Ostravický)
  8. TAJNÉ HOŘE.*) (Svatopluk Čech)
  9. 51. Mocnost vůle. (Jan Slavomír Tomíček)
  10. Varhany. (Sigismund Bouška)