PŘED TRŮNEM PRAVDY.

Eliška Krásnohorská

Kol zaklínače jenžto v čarokruhu(J5f) stál s okem blouznivým se setmělo(J5m) i děl hlas ducha Voláš svého sluhu(J5f) zde jest nuž čeho se ti zachtělo(J5m) A šedý mudrc velel v prostor temný(J5f) Chci pravdě pohleděti v obličej(J5m) trůn její uzřít věčný přetajemný(J5f) ty veď mě a mým zrakům objev jej(J5m) Duch v stínu skrytý mlhovitou dlaní(J5f) se chopil horké ruky mistrovy(J5m) a vedl jej Šli jako v páře ranní(J5f) když trhá se a dělí v ostrovy(J5m) jež bílé siným mořem šera plují(J5f) sto tvarů mění tíhnou za obzor(J5m) a stvůry báječné z nich vystupují(J5f) pnou hlavy křídla paže v hybný sbor(J5m) tak rojily se záhady a tuchy(J5f) kol chodců v hemžících se vidinách(J5m) jež projít musí ten kdo kráčí s duchy(J5f) a na božské chce vstoupit pravdy práh(J5m) Však z proměn zjevů směsic jich a rejů(J5f) jež táhly kol jak v horečnatých snech(J5m) si zvolna luštil mistr pásmo dějů(J5f) všech věků národů v jich zápasech(J5m) zřel lidstva divadlo jak z nepamátna(J5f) s ním božstvo nebo šašek Osud hrál(J5m) A nad tím hvězdná výsost majestátná(J5f) se rozvírala v nedozírnou dál(J5m) V té ohromnosti nebes plných světů(J5f) v té tísni malých lidí plné muk(J5m) bod každý v temnu svém či zářném vznětu(J5f) i dole každý záchvěv ruch či zvuk(J5m) kmit mysli hmoty atom každý všudy(J5f) a povždy ptal se Proč tu jsem a nač(J5m) Kdež příčina i cíl A na přeludy(J5f) všech věštců rozpomněl se zaklínač(J5m) V tom hlas mu šeptl Vzchop se odhodlaně(J5f) Jsme kam jsi bažil spatříš pravdy tvář(J5m) Stín pustil jeho ruku z vlhké dlaně(J5f) a přítmí rozbřesklo se v bílou zář(J5m) jíž oko temnu zvyklé nesnášelo(J5f) jen zvolna mohouc víčko pozvednout(J5m) i shledlo starce Velebné měl čelo(J5f) a bílých vlasů vlnil se mu proud(J5m) až na plece vous do klína mu splýval(J5f) sníh v tuhé zimě netřpytí se víc(J5m) Přes lidskou míru věk se připozdíval(J5f) v té tváři vrásčité jež sálajíc(J5m) jak lampa světlem nadšenosti z nitra(J5f) se zdála schránou duše průzračnou(J5m) Skráň ovíjel jak symbolická mitra(J5f) had ocas v ústech v známku význačnou(J5m) že počátku ni konce nemá žití(J5f) svým kruhem věčným ústíc v sebe jen(J5m) Plášť zlatý jaký v bajkách jen se třpytí(J5f) se nádherně až k patám od ramen(J5m) mu skvěl tak v zlatohlav jen král se halí(J5f) Lem dotýkal se stupňů z mramoru(J5m) kol trůnu jehož přepych neskonalý(J5f) sám vypravoval slavnou báchoru(J5m) neb zdoba jeho pestré vykládání(J5f) tu bitvy onde věštby obrazíc(J5m) zde oběti tam bohatýrská klání(J5f) tu odsouzence které smrti vstříc(J5m) soud fanatiků proklel ve svém hněvu(J5f) vše hlásala stem postav životných(J5m) i vzpomněl mudrc oněch nočních zjevů(J5f) své dnešní pouti v stínech mrákotných(J5m) i vzpomněl hvězdné nesmírnosti tamo(J5f) když spatřil nade trůnem baldachýn(J5m) hvězd plný modrý jako nebe samo(J5f) jenž v jasno spouštěl něžný polostín(J5m) kol trůnícího starce Paži pravou(J5f) v nach oděnou kmet volně opíral(J5m) o mocnou sfingu s výraznou tak hlavou(J5f) že zdálo se jak by se otvíral(J5m) ret její bronzový již k promluvení(J5f) Však poklid starcův tichý nezměnný(J5m) tím žádostnější budil roztoužení(J5f) by mluvil on kněz pravdy vznešený(J5m) a mudrc překonán svou žhavou touhou(J5f) mu zvolal vstříc Ty božstvo nejvyšší(J5m) ó vládce pravdy Ozvěnu li pouhou(J5f) tvých zvěstů vyznavač tvůj uslyší(J5m) jest přeblažen Já prahnu po tvém hlase(J5f) já po léta tě hledám bloudící(J5m) a zmítán nyní zřím tě v plném jase(J5f) a jako k studni klesá žíznící(J5m) tak padám před tvůj trůn a touhou hořím(J5f) Mluv božstvo pravdy smím li tobě žít(J5m) an celým žitím tobě jen se kořím(J5f) Mluv zdali hoden jsem tvým věštcem být(J5m) A hle kmet velebný se pohnul k němu(J5f) Já nejsem Pravda slavným hlasem děl(J5m) ta moc jíž vládnu člověčenstvu všemu(J5f) ta není dána pravdě za úděl(J5m) Však já jenž vodím národy a davy(J5f) v jich dráhy odvěké a rozžíhám(J5m) jich srdce nadšením já jenžto hlavy(J5f) jich myslitelů směle pozdvíhám(J5m) je věnčím vavřínem je zpíjím blahem(J5f) neb zoufalstvím a záštím já jsem Blud(J5m) Nechť mučedníkem pěvcem jsi neb vrahem(J5f) já k činům velkým vzbouzím v tobě pud(J5m) i k podlostem Tvou vznímám čest i pýchu(J5f) krev hrdinů zdaž pro mne neteče(J5m) V svém bohorovenství i ve svém hříchu(J5f) mně vždy jsi poddán bludný člověče(J5m) Mně a ne Pravdě útlé mojí dceři(J5f) Sám jejím jménem k lidstvu mluvívám(J5m) vždy předcházím ji lid mně snáze věří(J5f) Já často v loktech svých ji ukrývám(J5m) a myšlenky jí čtu i bádám v líci(J5f) tak pro příští ji chovám úkoly(J5m) svou dědičku mně často vzdorující(J5f) neb vládnu všem jen Pravdě nikoli(J5m) Tu teprv mudrc postřehl že kmetu(J5f) sníc na klíně jak poupě ležela(J5m) tvář dívčí dětská jížto do rozkvětu(J5f) ne jedna vesna ještě chyběla(J5m) však drobné tílko krylo roucho sprostné(J5f) a bosy byly nožky zraněné(J5m) snad o kameny byť jen o ty skvostné(J5f) v lem otcovského hávu vsazené(J5m) a ruce svislé ve snu spínaly se(J5f) rty chvěly se Hle něžný dceřin zjev(J5m) jak podoben byl otci v každém ryse(J5f) Toť jeden kmen a původ jedna krev(J5m) I netroufal si mudrc divem jatý(J5f) sen rušit hlavě této umdlelé(J5m) bylť odpočinku okamžik ten svatý(J5f) as náhradou za noci probdělé(J5m) a za dni plné tužeb dum i trudů(J5f) jen rány jejích nohou zlíbat chtěl(J5m) V tom procitla A zářný obraz Bludu(J5f) i Pravdy zvolna stín zas obestřel(J5m) zjev zmizel hvězdná dál se rozpínala(J5f) nad zemí stmělou kleslou ve spánek(J5m) dlaň ducha horkou ruku lidskou jala(J5f) a vedla mistra světem hádanek(J5m)

Patří do shluku

dagmar, skvoucí, třáseň, zdoba, zžíhat, vzdušný, třepetavý, spousta, kadeř, řasa

73. báseň z celkových 203

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Anno domini... (Eliška Krásnohorská)
  2. None (Svatopluk Čech)
  3. STEP. (Svatopluk Čech)
  4. Podobizna. (Rudolf Richard Hofmeister)
  5. None (Svatopluk Čech)
  6. ADAMITÉ. (Svatopluk Čech)
  7. None (Svatopluk Čech)
  8. VE STÍNU LÍPY. (Svatopluk Čech)
  9. None (Ludvík Lošťák)
  10. DO SVĚTA ŠIRÉHO. (Svatopluk Čech)