Kterak se má milovati?
(Dle Al. Blumauera.)
Ždáš-li sobě blahý svět,
musíš, dívko, rozumět
hříčkám Amorovým:
poslyš tedy, zlatoušku!
já Ti – ústa ku oušku –
tajně o nich povím.
43
Předně budiž každý čin,
hled i pohyb přiodín
znakem lásky skvostným;
láska jen to kouzlo zná,
jež i hříčky odívá
půvabem milostným.
Hubičky jsou lásky květ!
Slasť kdy ze rtů pije ret –
ach! to v srdci sladí!
Sladší však to pamlsek,
Tvůj kdy vlhký jazýček
s mým se zobká, hladí.
Lahodně to chutnává,
když Ty, nejsouc zdráhavá,
dáš se líbat snadně;
avšak ještě ladnější
líbek jest a chutnější,
jejž Ti uzmu kradně.
Společnosti chladný ráz
těsní-li a svírá nás,
vtipkuje a nudí;
velí-li nám oči zlé,
bychom sladké city své
ukrývali v hrudi:
nechať plane v očku tvém –
tajná slídným zrakům všem –
tiché lásky záře;
nechať brzkou úlevu
z tvého vyčtu úsměvu,
z ruměnné tvé tváře.
Laškování, ťuknutí,
potisk ruky, mrknutí,
44
pod stolem nožička,
jež se o mou opírá –
neb když nikdo nezírá,
úkradná hubička,
a podobných hříček roj
otevře nám chutný zdroj,
skytne chvilky zlaté;
v každém kruhu bude nám
usmívat se Mílek sám,
závisť pak se zmate.
Když však spolu sami jsme
a u štěstí lásky své
líbáme se v skrytě;
pak uvolni obraznost,
srdce, žerty, rozmarnost
z těsných zvyků sítě!
Pak setřesme zdráhání,
u zpilém ať líbání
srdce v jedno splynou;
rtové nechť se napájí,
duše pak ať jásají,
blahostí až zhynou! –
Chtěl jsem sdělit, dívko má,
kouzla Ti, jež láska zná,
plán se mi však sřítil.
Umlknu již. Kdo by chtěl
lásce určit pravidel,
ten jí nepocítil.
45