Aj Čechové, vy bratří slavní!
potomstvo hodné statných dědů!
Nám přešlý čas smrt strojil mravní,
chtě vymazat nás z živých středů;
však my se ze mdlob probudili
a osvěžili dávné síly;
budoucnosť nový věk nám nese:
Nuž bratří, žijme! nedejme se!
Naproti nám se moci spikly
od nejnižší až k svrchované,
jež tísnit, šlapat nás si zvykly
a utlačovat bezochranné;
my přec jsme vznesli svislou hlavu
a hlásíme se k svému právu;
svobodný národ pouta střese:
Nuž bratří, vstaňme! nedejme se!
Když jazyk náš, ten libozvuký,
vytlačen s hůry v chýši klesl;
když stíhaly prodajné ruky,
kdo český syn jsa, česky hlesl:
ach jak tu srdce Čechů věrných
přetěžce neslo tisků perných!
Však naše řeč se zas povznese,
jen ctěme ji a nedejme se!
Koruny české práva svatá,
lesk dějin slavné naší vlasti –
vše zničit spěly ruce kata,
i budoucnost nám chtěly krásti!
Však lid náš ví, co druhdy býval,
kdy praděd za vlasť krev cedíval!
zná práva svá a ctí je v plese. –
Nuž hajme práv a nedejme se!
Velicí muži proslavení,
již rozžali nám světla svíci
a lidem hnuli k probuzení,
jsou pro věc svatou mučeníci.
Los krutý v bídu, v smrť je sýlal,
a vrah i zběh jim klnul, spílal!
Teď setba jejich plody nese –
nuž slavme je a nedejme se!
Památky dávné vzdělanosti,
jíž honosil se předek jarý,
i slavné činy rekovnosti,
již osvědčil kdys nad Tatary:
náš „Rukopis“, ty zpěvy vzorné –
vše lží jest chásce pravdosporné!
Však sláva naše nesetře se;
lesk její šetřme, nedejme se!
Čech milovníkem býval míru,
nevedl války pro zisk podlý;
ctě zákon otcův i svou víru,
žil tichém, svatém ve pohodlí:
však lupič zlý-li hlavu vztýčil,
tu povstal Čech a škůdce zničil.
Jak předci naši chovejme se:
milujme mír, však nedejme se!
Jen slaboch volně šíji kloní
pod nohu; jež ho k zemi tlačí;
muž, síly vědom, máchne po ní,
než k zašlápnutí čas jí stačí.
Svobodný pouta zdrtit hledá,
otročit hrdost jemu nedá.
Což v nás krev čacká nepohne se?
Svobodu chtějme! Nedejme se!
Nuž Čechové! vy bratří drazí!
Jen svorně, mužně k sobě stůjme!
Nám z blízka, z dáli hrozí vrazi –
i my jim hrotné zbraně kujme!
My za věc svatou vedem boje ;
za drahou vlasť, za práva svoje;
zdar hojný s nebes k nám se snese,
jen paže vzhůru! nedejme se!