O jarmarce.

Vojtěch Mikuláš Vejskrab Bělohrobský

Tak jsem se vám ve čtvrtek oknem na ten jarmark díval: velký byl tam lidstva příval, lomoz, křik, jsem se lek'; soukupové, prodavači jedni na druhé se tlačí. Když tak zřím to divadlo, maně mi tu napadlo: Srdce tvé tak osamělé vadne, uvadne celé; přikup k němu ještě jedno, ozdraví pak očihledno; neboť kde je srdcí párek, tam i láska ráda krouží, láska pak, ten boží dárek, srdcím dobře k duhu slouží. O zboží tu dnes je hej snad i srdce na prodej. Vyjdu vena skutečně na výběr tu srdcí bylo; jen žeškoda převěčně! – žádné se mi nelíbilo. Musil jsem jen, ubožák, povzdychnout a nechat tak. Avšak v srdci stonavém starý červ zas počal hlodat, a řekl v bolu svém: Nemůžeš-li koupiti srdéčko si po chuti, tedy hleď to svoje prodat; nebudeš-li srdce mít, budeš s bolem jeho kvit.“ Hned jsem postavil si krám a své srdce prodávám. Čmert v mých kupcích musil vězet! Každý mi je nechal ležet: jeden, že je děravé, druhý, že je bolavé, ten, že schváceno je z bálu, onen, že doklepe srdce to prý nejlépe s flastrem poslat do špitálu. Tak mu každý chybu věděl, a , jsem mocí hleděl třeba zababkuje dát, nemoh' jsem je odprodat. Posléz chtěl jsem dát je v handl; začnu hlásat jeho ctnosti: žeť sladké jak cukrkandl, plno něžné milostnosti, že jest měkké, útlocitné, plamen že v něm hnedky chytne, že jest velké, že jest vřelé, že pojímá lidstvo celé zkrátka: že celý svět zdejší nemá srdce výbornější. – Hlásilyť se srdcí roje, ale horší nežli moje! To jsem přece nemohl srdce své dát do výměny za škvár jakýs bez vší ceny, sic bych si byl pomohl pěkně z bláta do louže. A tu hořce zatouže, zavřel jsem svou almárku a šel domů z jarmarku. – Se srdcem však nechci žíti, nechci víc je v prsou míti! Srdce mít není v mÓdě; nač tu plavat proti vodě? Bez srdce člověk nebe: tloustne a nesouží sebe. Nechci žít na polo; ergos srdcem na kolo! Dám si vypsat licitaci, sezvu zdejší generaci: jednoudvakrátpo třetí a srdce poletí! Popřejž jenom, nebes Pane! mi zase nezůstane; sice bych je v hněvu svém někomu dal jarmarkem.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

růžička, kvítek, květinka, srdéčko, kvítko, kvítí, věneček, poupátko, růže, kytička

909. báseň z celkových 910

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Z jarního výsluní. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  2. Otevřené nebe. (Václav Antonín Crha)
  3. PROZRAZENÁ MILENKA. (Václav Jaromír Picek)
  4. XXII. Smutná jeseň, větry zimní (Jan Vlk)
  5. 3 Chtěl jsem srdce pohrobiti (Josef Barák)
  6. XX. Vidím Tě opět, zoře lásky mojí? (Boleslav Jablonský)
  7. Jarý život. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  8. 18. Tys čistou jako rosa ta, (Josef Kuchař)
  9. Srdce mé zmateně buchá, (Josef Holý)
  10. XVII. SLZY A VZDYCHÁNÍ. (František Ladislav Čelakovský)