Mlýn na samotě.
I.
Vůní trav a květem luk
potok v stráň se vine; –
měsíc šeří olšemi,
na dně roj hvězd plyne.
Vlnky plny hovoru
tančíce si skočí; –
v stráni v mlýně vesele
kolo se v nich točí.
V okně mlýna dívčina
vnadným květem sedí;
sní – a oko šeří lip
za sny k lesům hledí.
34
S prškou květů, s větví jež
střásá vánek zticha,
večer teplo, hvězdnou zář
do srdce jí dýchá.
Co v něm jara rozkvetlo,
Bůh a hvězdy vědí; –
v plesy srdce dívčího
veselou mlýn odpovědí.
II.
Na planině vichru svist
o podzimu zpívá, –
nad rybníkem tlupa vrb
šedou hlavou kývá.
Tiše šplouná potůček,
v stráni kolo vázne; –
smuten na mlýn večer sed’,
okno že v něm prázné.
Vše je kol tak tesklivo, –
svadlé listí šumí,
padá s lip, a v jejich chlad
klape mlýn své dumy.
35
Zhasla v mlýně zář dvou hvězd,
ztichly v lipách plesy; –
dívčí srdce zdřímnout šlo
k snům svým tam v ty lesy.
Co v něm jara povadlo,
Bůh a hvězdy vědí; –
na klid srdce dívčího
tesklivou mlýn odpovědí.
36