Mlýn na samotě.

Josef Kuchař

Mlýn na samotě.
I.
Vůní trav a květem luk potok v stráň se vine; – měsíc šeří olšemi, na dně roj hvězd plyne. Vlnky plny hovoru tančíce si skočí; – v stráni v mlýně vesele kolo se v nich točí. V okně mlýna dívčina vnadným květem sedí; sní – a oko šeří lip za sny k lesům hledí. 34 S prškou květů, s větví jež střásá vánek zticha, večer teplo, hvězdnou zář do srdce jí dýchá. Co v něm jara rozkvetlo, Bůh a hvězdy vědí; – v plesy srdce dívčího veselou mlýn odpovědí.
II.
Na planině vichru svist o podzimu zpívá, – nad rybníkem tlupa vrb šedou hlavou kývá. Tiše šplouná potůček, v stráni kolo vázne; – smuten na mlýn večer sed’, okno že v něm prázné. Vše je kol tak tesklivo, – svadlé listí šumí, padá s lip, a v jejich chlad klape mlýn své dumy. 35 Zhasla v mlýně zář dvou hvězd, ztichly v lipách plesy; – dívčí srdce zdřímnout šlo k snům svým tam v ty lesy. Co v něm jara povadlo, Bůh a hvězdy vědí; – na klid srdce dívčího tesklivou mlýn odpovědí. 36