Básníkům.

Básníkům.
Vás všecky, poeti, vás velké, malé, vás, skvoucí hvězdný kruh, tak plný krás, co živ jsem, miluji, ctím neskonale a nemohu ni mžik žít beze vás. A musím říc’ to vám, než hruď má schladne, že tak,tak jak moje vroucí srdce,srdce snad vám rozumět nebude srdce žádné a žádné v světě vás tak milovat. Jsem vděčen vám; mně z vážných vašich tváří a z tichých, zamyšlených vašich čel v tmu žití rozkoš, blaho, štěstí září a vše, co tvrdý los mně odepřel. [5] Po denním o kus chleba po zápasu já s vámi, blažen, usedám si v kout, a cítím vznětem, silou, vírou v krásu zas duši plnit se a hruď se dmout. Vy pro ústrky, muka, jež mne kruší, vždy slovo máte útěchy a cit, vy znáte sladkým snem obestřít duši a blahou září smutek vyzlatit. Ať láje škleb, ať zášť vás ve hruď klovou, vy kouzlíte smír, soulad v lidský svár a teplo, lásku, hudbu, záři červánkovou a věčné jaro v světa suchopár... Vás všecky, poeti, vás velké, malé, vás, skvoucí hvězdný kruh, tak plný krás, co živ jsem, miluji, ctím neskonale a nemohu ni mžik žít beze vás. A luzný sen mi blaze táhne hlavou, až odejdu kdys na vždy tiše spat, že láska má k vám ještě bujnou travou se na mém hrobě bude zelenat. 6 (1885–1890.)
[7]