Zaváto.

Josef Kuchař

Zaváto.
V moje smutné, tiché snění a běd žití v chmurný tem Bůh mi dal kdys hlavu zlatou, s mojí sladkým retem spjatou, – lásky sen sní pod sněhem. Za tím štěstím plavovlasým marně zněl mé duše sten, a keř prvých poupat celý, jež mi v srdci rozpučely, svadl – na vždy zasněžen. Po časech, již v parnu leta, žití mého sdraný kmen vzpučel v bílou, něžnou snítku modrookých dětských kvítků; – každý z nich již zasněžen. 41 Sotva kdy víc kol mé skráně, vichřicím jež padla v plen, na mých cestách bludných štěstí zlatým křídlem zašelestí; – vždyť kol mne svět zasněžen. Jako zlaté oči strážné s nebe v šťastný lidský sen na sta hvězdných světel blýská; jenom mně se v světě stýská: – celý věk můj zasněžen. 42