Návrat poesie.

Josef Kuchař

Návrat poesie.
Kdys dávno, za dob mladých, slunných, květ vzácný se mi v duši chvěl; jej všecky sny mé oblétaly jak z jara oul roj zlatých včel. Jím celičký svět v ráj mi změněn: kol k lásce, k štěstí tisíc cest, zem širá jedna zeleň věčná – a nebe plno, plno hvězd... Pak přišel život s přísnou lící a někam v tichou, smutnou dál mně odnes’ duhový květ z ňader a lístky jeho rozevál. Já s těžkým křížem povinností šel oddán parnem, pouští, tmou; – však za ztracenou duše půlí jsem zouf’ale pnul náruč svou. 38 A přešla leta. Oplakaný snů mládí dávno sprchlý květ na drahá, mrtvá dívčí ňadra mně přišel bledou růží zpět. 39