Pod sněhem.

Josef Kuchař

Pod sněhem.
Hledím z okna. V širá lada v kotoučích sníh tiše padá. V bílý kraj se večer sklání – v dáli zvon zní na klekání... Ohlas zvonu v zmlklé hrudi dávné upomínky budí. Kol tak klidno, vážno, zticha – do srdce mi mládí dýchá. Z každé vločky, na sklo padlé, kynou sny a časy zmladlé. V barev, tonů třpytné směsi vidin sta se v duši věsí. Žije vše, i hrob co chová; – zas jsem mlád a šťasten znova. 18 Zas mé žhoucí, mladé vzněty v tužbách smělých pnou se v světy. – V tom zvon mlkne, – já se chvěji, sny mé hynou ve závěji... Hledím z okna. V stmělá lada v kotoučích sníh tiše padá. 19